S 3D tiskem jsem začínal v roce 2010. Byla to doba kdy se začal průmysl vzpamatovávat z krize. Pracoval jsem na vývoji paraglidingové krosny a potýkal se s problémem výroby prototypu.
Tenkrát jsem narazil na společnost Markebot. I když v té době to nazývat společností by bylo odvážné a jejich tiskárnu produktem také. Byla to dřevěná bedýnka technicky i designově dost hrozná.
Protože jsem potřeboval vytisknout prototyp a protože tenkrát existující prototypové firmy si účtovaly opravdu velké peníze, přišla myšlenka vyrobit si vlastní 3D tiskárnu.
Tenkrát jsem ani netušil, že 3D tisk mě zaměstná na další desetiletí a že se stanu prvním kdo v České Republice začne 3D tiskárny vyrábět. Pracoval jsem na jejich vývoji až do roku 2019 a pak mezi lety 2021 – 2023 na vývoji 3D tiskáren na beton. Mám několik patentů a nějaký ten užitný vzor. Dlouho předtím než se to stalo standardem, jsem definoval konstrukci celokovového hotendu a použil vodní chlazení nebo indukční vyhřívání.
Dnes se dívám na 3D tiskovou scénu a vidím, že stojí na rozcestí. Téměř deset let se toho moc neudálo dokud nepřišel Bamboolab a prakticky nezbořil celé odvětví. Dalo se to čekat, tak to v historii prostě chodí.
Pojďme se ale na situaci podívat trochu s nadhledem. Kde je zakopaný pes celého odvětví.
FDM nebo FFF technologie je ve své podstatě velmi jednoduchá. Proto je snadné ji kopírovat a reprodukovat. To velmi rychle pochopili v Číně a prakticky trh zaplavili celou řadou 3D tiskáren za velmi nízké ceny. Z počátku kvalita nebyla příliš dobrá ale stejně jako auta, se naučili i 3D tiskárny a dnes jsou některé značky na velmi dobré úrovni. Sám mám Creality a Anycubic u kterého bylo nutné vyměnit hotend (původní byl opravdu špatný). Obě tiskárny tisknou slušně a ani jedna z nich nestála nad 6 tisíc. Za tuto sumu nelze vlastní silou nakoupit ani materiál na její stavbu.
Když vezmeme v úvahu cenu za Průša tiskárnu která je násobně výš, tak se vkrádá otázka, proč ji kupovat. Tím se dostáváme k jádru problému. Největší Český výrobce 3D tiskáren čelí velmi silné konkurenci a nyní i velmi vážné výzvě. Za dobu své existence přišel jen s velmi málo inovacemi, kromě software, který si myslím, je na špičkové úrovni, ne už tak samotné stroje. Které velmi intenzivně z trhu vytlačuje výše zmíněný Bamboolab.
Právě absence inovací, diverzifikace a rozvoje je hlavní problém světa 3D tisku. Trochu jinak je to u kovového, ke kterému se ještě dostanu.
Dlouhé roky se tento obor příliš nepohnul z místa. Takovou malou výjimkou je Markforged, který přinesl kontinuální výztuž, bohužel ale za takových cenových podmínek, které jsou z jiného vesmíru a zejména ve východní části světa představují silnou bariéru. Ostatní FFF 3D tisk se rozvíjel v materiálech (filamentech) ale prakticky vůbec nebo jen velmi málo v samotné technologii. Proto nebylo pro Asijskou konkurenci vůbec těžké dohnat a předehnat.
Možná si kladete otázku, jestli bylo kam posouvat hranice technologie? Jistě že ano, to nám ukazuje právě Bamboolab. Jenže ani ten zdaleka zatím nevyčerpal možnosti. Ano, každá technologie narazí na své limity, za které je těžké se dostat. Vývoj vždy napřed postupuje skokově a pak již jen krůček za krůčkem, přičemž se jednotlivé kroky zkracují a jejich doba prodlužuje. Jsou to takzvané S křivky a pokud firma nepřichází se stále novou S křivkou tak její existence skončí. Možná je to osud zmiňovaného českého výrobce, možná ale také přijde s novou S křivkou a obhájí důvod své existence. V tom mu můžeme držet palec.
U kovového práškového 3D tisku, který aktuálně světově zpomaluje je situace trochu jiná. Zde je S křivka právě ve svém středu, tedy zralosti. Překážka pro další rozvoj leží hlavně ve schopnosti konstruktérů přizpůsobit se nové technologii a naučit se navrhovat díly, tak aby bylo výhodné je tisknout. Je to také otázka software, který je aktuálně pro topologickou optimalizaci příliš nákladný. V tom je ovšem velká příležitost pro nějaký startup, který jednoho dne zboří stávající hranice.